Cvičíme na zahrádce - zima 2009
Ahojky tvorečkové,
tak co? Jdeme na to? Já jsem připraven vyrazit cvičit 
Důležité je na začátek se pořádně rozehřát, tak jedeeeem pravá, levá, přední, zadní.... běžíme, běžíme, běžíme :-) Za mnou můžete vidět jeden z dárků od Ježíška - výbavu na agility.... Tak když už jsem se rozehřál, myslím, že můžeme začít. Schválně jestli uhádnete, která agility překážka je moje nejoblíbenější?
No jo no, je to tunel... Ten popravdě řečeno úplně miluji 
S tunel jsem měl náročné seznamování, protože když mě k němu panička poprvé dovedla, přepadl mě panický strach a odmítal jsem se přiblížit k němu na více než 2metry... Přeci jen velká tmavá roura a panička se tvářila, že to má být ohroooomná sranda, když do ní vlezu... Jo jo jo, já tam půjdu a ještě tam na mě něco vybafne... Ne ne ne ani za nic. Jenže panička je naštěstí ženská relativně rozumná a místo toho, aby mě nutila do tunelu vlézt pustila mě z vodítka a přestala si mě všímat. Místo toho si zavolala Cesarka, který vůbec nevypadal, že by se tunelu bál. No jo, znáte to, horká hlava. Pořád žije jenom míčkem a nic jiného neřeší 
A tak Cesar když viděl za proběhnutí tunel bude nějaká piškotka, tak nenažranec vůbec neváhal, proletěl jím a běžel si pro piškot. Říkal jsem si, že bych taky mohl něco dostat, když přiběhnu k paničce. Tak jsem se přířitil, vrtěl ocasem o stošest, dokonce jsem se k tunelu přiblížil asi na metr, aby viděla snahu a dával jsem pac abych dostal piškot. Ale představte si, že panička dělala, že mě nevidí a zase probíhala s Cesarem tunel a mě si nevšímala... No co se dalo dělat. Zdálo se, že na Cesarka vevnitř nic nevybaflo, ani ho tam nic nekouslo, tak sem si řekl, že to taky zkusím. Nadechnul jsem se, pak zase vydechnul, pak znovu nádech a velký výdech a proletěl jsem tunelem jak nejrychleji to šlo. A ono to fungovalo, zatím co Cesar dostal vždy "pouze" piškot nebo minimňamku, já jsem obdržel huronsky pokřik od mé paničky a celou hrst mňaminek :-)))) 
Ježíš toto bylo dobré... To jsem si řekl, že to stojí za to a znovu jsem tím tunelem proletěl a ono to bylo to samé. Ta stejná reakce :-) Jenže já jsem zjistil, že piškota ne piškota, v tunelu je docela sranda. Legračně šustil, vypadal jak divný psí domeček a dali se v něm vyvádět psí kusy :-) A tak jsem se rozhodl, že zbytek hodiny z něj nevylezu Panička nejdříve vypadala spokojeně, ale po čtvrt hodině, kdy jsem tunelem lítal sem a tam a dělal v něm sudy, se mě snažila odvolat i na jiné cvičení... Ale pro mě to nestálo za to, tunel byl jen jeden 
Panička pak něco říkal a ztřeštěném psu ale já jsem si stál za svým a hodinu jsem si strávil po svém....
Tak jak mě baví tunel, tak Cesarka baví něco jiného. Schválně jestli uhádnete co... Ať jsou na zahradě jakékoliv překážky na agility, tak Cesík si stojí za svým a jediné o co má zájem je víte co???
Ano, to jediné co ho zajímá je buď mííííííííííííííííček a nebo talííííííííííííííř 
Je to věc, pro kterou by brácha vypustgil duši. Ale nechme ho, aby Vám to vysvětlil sám. ...
No jo, znáte Arčíka, ten má pro vše své důvody a povídání, ale já, teda vlastně mííííííííííííííííček, no to jo neuvěřitelné.... Jeden ho přinese, čeká, čeká a čeká a oni mu hodí a on letí, letí, letí a jeden musí dát tolik usílí, aby ho neztratil, předběhl ho, nebo ho alespoň dohonil :-) až je to neuvěřitelné.... Ale jak můžete vidět, už se lepším... Když to panička nezkazí a dobře mi ho nadhodí, není potom sebemenší problém ho chytit. Tady tu zábavu skutečně miluji, akorat se mi zdá, že se jí věnujeme nějak málo. Jednak panička mi ty talíře občas nehází úplně optimálně, jeden pak aby lítal jak.... no pardon, ale občas je to skutečně náročný... Měla by více trénovat :-) aby jí to lítalo tam, kam mi ukazuje že to poletí. 
I když na druhou stranu musím uznat, že občas je to sranda :-) Ježíšek mi pod stromeček přinesl místo lítajícího disku, který sem si přál, létající veverku... Že nevíte co to je? No to já jsem taky netušil... Ono to totiž vypadá jak disk jenom je to hranaté... Ale bacha na to, ono je to taky pořádně zákeřné.... Panička to hodí vpravo či vlevo, to je jedno, jeden zatím letí a ono se to najednou úplně samo otočí a letí to jinam 
Dovedete si představit jak je náročné 39kg (vážil jsem se zrovna minulý týden) v běhu zastavit a otočit opačným směrem... To není jen tak... Teda na tuhle věc budu muset ještě přijít jak jí chytit, případně sežrat. 
Protože se mi zdálo, že aportujeme nějak málo často (copak cca hodinka denně něco znamená???), tak jsem se rozhodl do tajů aportování zasvětit i bráchu. I když ten k tomu má pragmatičtější přístup. Pochopil, že když už tu věc doběhne, chytne a přinese paničce je to správně. Ale moc nerozumím jeho přístupu, zatímco mi to připadá jak nejskvělejší věc, která může být a bez které snad nelze žít... tak Arčík k tomu přistupuje naprosto pragmaticky.... Asi tímto způsobem.... "takže vy chcete abych zatím letěl, tvářil se pobaveně a ještě s tím zase přiběhl??? No tak jo, to problém není, ... ale jestli to vidíte "jen" za obyčejný piškot tak to se vážně pletete.... to si to raději odnesu a samostatně zlikviduji :-))) " ....Takže to u nás dopadlo tak, že Arčík aportuje taky, ale minimálně za ostravskou klobasku či něco lepšího :-) a pak že není nenažraný, protiva jeden 
Nechci se chlubit, ale podívejte... takto to má přece vypadat... nejdřív běžím, běžím, běžím a zrychluji apak letím, pluji vzduchem a už ho mám No uznejte, že jsem lepší než nějaký boeing No ono se to možná nezdá, ale zkuste na čtyřech tu věc dohonit, vyskočit a ještě jí chytit... pak to možná pochopíte...
Jestli jste se skutečně rozhodli to zkusit a moc Vám ta výše uvedená poloha nejde, zkuste tuhle... přeci jen pro začátečníky o něco jednodušší... Tak jako tak, ale chce to pravidelný a častý trénink... Takže dvounožci nezapomínejte, nějaké trápení svých čtyřtlapek povely k noze, sedni, zůstaň a podobně ... vždy jen přiměřeně... podstatné je najít nějakou smyslplou zábavu, kde se naučíme ovládat, co všechno máme.... Popravdě tedy teprve přitomto skoku jsem si uvědomil, že nohy mám opravdu čtyři a musím na všechny dávat pozor... I když vidíte to zaujetí??? Uznejte že přirozený talent se nezapře.
To je ale chlubílek co? Nějaký míček a jemu to snad leze na mozek... To mě tedy honit se za něčím a mít z toho piškot vážně moc nebere... Za to ale veškeré jiné kravinky mi přijdou úžasné... Chcete vidět co všechno - tedy něco málo už umím? Tak sledujte a obdivujte
Povel "FIDO"
jak jsem pochopil paničce občas udělá ohromnou radost, když dostanu všechny čtyři najednou do vzduchu.... a ne že bych chtěl práskat, ale tohle brácha neumí :-)
Povel "KRUH"
nejdříve jsem trochu pochyboval, ale pak jsem zjistil, že při trošce snahy se opravdu do toho kruhu vejdu....
Povel "POKLONA"
nebojte, nic mi není, ale jestli chci ten piškot, panička mi tvrdí, že přední musí dolu a zadní ne.... Představte si, že jak jeden roste, tak se to ale i komplikuje... Poslední dobou mi panička přestává naznačovat piškotou, ale pouze si překříží nohy a čeká, že se pokloním... no to si musím ještě rozmyslet... No uvidíme, jestli to budem cvičit za klobásku či za piškot... rychlost cvičení je někdy motivující i pro paníčky
No a jeden z nejdůležitějších povelů... "POPROS" ... to musím uznat, že se vážně hodí... Hlavně když máte návštěvu a mezi nimi nějaké nenažrance, kteří nechápou, že mi psi permantně trpíme oooobrovským hladem... I když momentálně nás učí panička kulhat... To myslím, že snad bude mít ještě větší úspěch, no uvidíme
No dvoutlapky a čtyřtlapky, případně i jakékoliv jiné tlapky... mějte se, dávejte na sebe pozor a my se zase brzy ozveme :-)
Pac a pusu Cesík a Arčík
